Komentář Niny Novákové k dopisu prezidenta Macrona národům Evropy

Živé nás nedostanou
Francouzský prezident Macron, stejně jako většina politických stran v Evropě, považuje bezpečnost a obranu EU za svou prioritu, a není divu. Silná, suverénní a úspěšná Evropa je leckomu trnem v oku. Víme ale co chceme bránit? Jsme v kondici? Chceme zachránit „firmu EU“, kde všichni šlapou podle strategií a plánů, kde se rýpalové a skeptici přizpůsobí, nebo budou odkázáni do patřičných mezí, a kde lidé zůstávají, protože u konkurence to zatím není výhodnější? Chceme zachránit „EU zábavní park“, kde si každý užije, jak může a v občasném bdělém stavu zjistí, že zase přibylo parků a ulic, kam se kvůli vlastní bezpečnosti raději nechodí a že přibylo slov a vět, které se nesmí říkat, aby se snad kdosi neurazil nebo necítil diskriminován. Jinak neexistují žádná tabu, prostě „báječný multikulti karneval“?
Ani jeden ze jmenovaných projektů nemůže počítat s trvalým a nezištným nasazením Evropanů pro přežití EU. Spolehlivost obrany je vždy závislá na věrnosti a loajalitě, a ta přímo souvisí s ochotou něco obětovat. Tato ochota je jediným spolehlivým měřítkem hodnoty, kterou pro nás sen o harmonické Evropě má.
Soudržnost nelze zajistit jen ekonomickou prosperitou a nutným vyladěním politicko-byrokratického nástroje. Soudržnost také nevyrůstá ze strachu – zvlášť, když ke strachu z vnějších nepřátel přidáváme nedůvěru mezi regiony a stísněnost ze směrnic požadujících korektnost. Stísněnost, která bere lidem i životabudič zvaný humor. Soudržnosti nedosáhneme tím, že každého kritika označíme za protievropského agenta a každého vlastence za nacionalistu.
EU má být – a mnozí z nás tomu pořád věří – společenství. Životní energie evropského společenství je ukryta v srdcích obyčejných lidí. A právě oni dnes ztrácejí elán a sebevědomí. Co mají bránit a chránit? Trhy? Euro? Digitální sítě? Bezduchost a bezradnost - to je nálada, kterou z nás cítí naše děti. Odvaha a elán přímo souvisejí s vědomím společné identity. Ten, kdo neví, odkud přišel a kam patří, je možná snadno ovladatelný, ale málo odolný v náročné situaci.
Smysl života jednotlivce i společenství spočívá ve vědomí pokračování v čase. Rodiče dál žijí ve svých dětech a civilizace ve své kultuře. Ano, jde nám o bio-kulturní přežití. Nejde-li, proč se ještě bránit a proč nepoužít staré rady: Živého mě nedostanete? Eutanazie není a nesmí být náš případ. Stačí vyčistit prameny a hlavně k nim přivést naše děti. Není to tak složité.